KDE JE VŮLE, TAM JE CESTA

Martina Štěpánková pracovala na Úřadu vlády, byla vládní zmocněnkyní pro lidská práva, náměstkyní ministra práce a sociálních věci, vrchní ředitelkou odboru evropských fondů tamtéž. Do komunálních voleb povede kandidátku uskupení Dobře.

Proč bys chtěla být starostkou v Řevnicích?

Mám spoustu zkušeností z veřejné správy i neziskového sektoru, které se týkají toho, jak dobře spravovat obec a starat se o komunitu a ráda bych je pro Řevnice využila. Žiju tady téměř šestnáct let, je to skvělé místo a můžeme ho společně rozvíjet.

Jak jsi se v Řevnicích ocitla?

Jeli jsme do Letů na závody Kolo pro život a zaparkovali v Řevnicích na louce. Závod jsem nejela, šla jsem se podívat po městě a moc se mi tu líbilo. Náhodou, jak to bývá, jsem pak objevila inzerát, že se v domku u řeky pronajímá byt. Jeli jsme se tam podívat a za měsíc jsme se stěhovali. Bydleli jsme v Říční a před dvanácti lety se přestěhovali už do svého domku na Vrážku.

Kde to tu máš nejradši?

Na louce mezi mosty u řeky, když zapadá slunce. Úplně nejhezčí místo je za letovským mostem. Sedávají tam rybáři a bývá tam taková zeleňoučká tráva. Ráda tam chodím se psem.

Jak trávíš volný čas?

Hrávala jsem závodně tenis, ale po operaci kolene jsem už opatrná. Jinak mám ráda kulturu - kino, divadlo... Občas plachtím po moři v Řecku, ale jen jako člen posádky. Voda je můj živel, i proto to mám ráda u Berounky. Za covidu jsem začala chodit do fitka. Pohyb mě baví. Nejen kvůli kondici, ale jako skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu. Taky ráda posedím s přáteli a dám si skleničku dobrého červeného vína.

V našem zahradním městě se ze mě stal zahradník. Hrozně mě baví sekat trávu. Soused mi říká "sekací královna". Když je člověk na ministerstvu, tak jsou věci často na dlouho a výsledky napřímo vlastně nevidíš. Zatímco na těch malých věcech, třeba když posekáš trávu, to vidíš hned. A máš uspokojení z dobře odvedené práce.

Vedení radnice malého města je vlastně takový kompromis mezi náměstkyní ministra a sekačkou...

Vlastně ano. Zasadíš stromy, něco zorganizuješ nebo postavíš. Uděláš chodník a vidíš, že je hotový a dá se po něm chodit. Má to pointu.

Chci mluvit s lidmi

Vystudovala jsi práva na Masarykově univerzitě v Brně. A tvoje první zaměstnání bylo rovnou na Úřadu vlády.

Před šestadvaceti lety jsem našla inzerát v novinách, přihlásila se na konkurs a vzali mě. Už během studia mě zajímala problematika lidských práv a sociální témata. Víc než obchodní a trestní právo mě bavily věci, které souvisí s veřejnou správou. Mým prvním šéfem byl tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl, byla to na začátku kariéry neuvěřitelná škola pracovat s člověkem, který nikdy neuhnul a nebál se otevírat i velmi složité problémy. Po necelých pěti letech jsem odešla, rok žila v Anglii, pak jsem pracovala v neziskovém sektoru, v sociálních službách zaměřených na práci s rodinami a lidmi ohroženými chudobou. Když nastoupila Sobotkova vláda, dostala jsem nabídku se na Úřad vlády vrátit, už do pozice náměstkyně. Odsud jsem po pěti letech přešla na Ministerstvo práce a sociálních věcí na evropské fondy a mezinárodní agendu, kde jsem pracovala sedm let. S příchodem nové vlády a ministra Juchelky jsme se na jaře domluvili na ukončení spolupráce. V současné době pomáhám neziskovým organizacím v sociální oblasti a spolupracuji s organizací, která podporuje úředníky ve veřejné správě i samosprávě.

Do komunálních voleb povedeš kandidátku uskupení DOBŘE. Jak jste se dali dohromady?

S lidmi kolem DOBŘE jsem se poznala na debatě o novém strategickém plánu města. Jsem zvyklá být aktivní a nebojím se říct svůj názor a je zaujalo, že souzněl s tím jejich. Oslovili mě, zda se nechci přidat, a já velmi rychle pochopila, že jsou podobného naturelu a chtějí totéž, co já - aby se věci dělaly pořádně, promyšleně, moderně, aby se myslelo na všechny generace. Nemám ráda větu: To nejde. Naopak tvrdím: Kde je vůle, tam je cesta.

Co Řevnice podle tebe potřebují nejvíc?

Abychom měli radnici, která s lidmi mluví otevřeně, vedení obce, které s občany konzultuje a projednává záměry a vysvětluje je. Chtěla bych se s lidmi pravidelně potkávat. Nikdy se sice nedá vyhovět všem, vždycky někdo nebude úplně spokojen, ale důležité je, mít možnost se vyjádřit a věci si vysvětlit. Pak také posílení komunitního života, kvalitní veřejný prostor. Živé náměstí, kam lidé večer nebo o víkendu rádi zajdou s přáteli, hezká místa u řeky nebo v Havlíčkových sadech, kde by chtěli trávit čas. A velké téma je v Řevnicích nová výstavba. Myslím, že se jí město úplně nevyhne, ta potřeba tady prostě existuje. I pro mladé Řevničáky, aby měli kde bydlet, když chtějí založit rodinu. Důležité ale je, aby výstavba byla smysluplně regulovaná, aby jedinečný charakter města zůstal zachován.

Hledat řešení mě baví

Jsou tu ale také infrastrukturní dluhy. Které z nich vidíš jako prioritu?

Bydlím na Vrážce, kde došlo v minulých letech k úpravě povrchů a odvodnění, které jsou navzdory všem nedokonalostem přínosem. Je hodně důležité, aby všude ve městě postupně došlo k obnově komunikací a chodníků. A nesmíme přitom zapomínat na lokalitu Za vodou.

Práce na ministerstvu mě naučila, že zásadní rozhodnutí, například o investicích, je třeba dělat na základě co největšího množství informací a maxima dat, i s nějakou představou, co nás v budoucnu čeká. Ne systémem: máme problém, musíme ho řešit, ale být připraveni, na to, co přijde. Ať už se to týká počtu dětí, infrastruktury nebo toho, jaké služby a kapacity budeme potřebovat, protože česká společnost stárne, a týká se to i Řevnic. Služby pro seniory musíme plánovat s dostatečným předstihem, jinak v budoucnu nebudeme schopni zajistit jejich potřeby. Zejména u nákladných investičních projektů, na které si třeba musíme půjčit, je nutné si připravit dobré podklady, umět věci plánovat nejmíň s výhledem pěti, deseti, patnácti let. Abychom předešli tomu, že něco postavíme a už ta potřeba nebude aktuální.

S novou výstavbou hrozí zvýšení dopravy. Jaká řešení vidíš v této oblasti?

Žijeme v malém městě. Vyrostla jsem v Benátkách nad Jizerou, které mají asi osm tisíc obyvatel a když jsem byla malá, bylo běžné, že se děti pohybovaly po městě samy už od první nebo druhé třídy. Dnes se o ně rodiče i vzhledem k hustotě dopravy bojí a všude je vozí autem. Je třeba ve spolupráci s dopravními experty doplnit bezpečnostní prvky v ulicích tak, aby se po nich děti mezi školou a zájmovými aktivitami i domů mohly přesouvat samostatně. Ulevilo by se tak dopravní zácpě, která nastává ve špičkách před školami. Když někam jedeme autem, je třeba jízdu přizpůsobit a myslet na to, že po ulicích běhají naše děti, vnoučata, děti našich kamarádů...

Velké téma je parkování, zejména u nádraží. Nemá smysl si stěžovat na to, že sem přijíždějí lidé z okolních obcí, kteří jedou na vlak. Je obrovská výhoda, že ten vlak máme. Potřebujeme kombinaci rozšíření veřejné dopravy, navýšení počtu parkovacích míst a zvýhodnění místních, aby zaparkovali, když potřebují.

Hodně si v práci potkávala politiky. Jaké jejich vlastnosti jsi oceňovala?

Člověk by měl jít do politiky - ať už té velké nebo lokální - z toho důvodu, že chce věci měnit. Možná je to idealistické, ale myslím, že je to důležité. Jít do toho, protože něco chci, něčemu věřím. Důležitý je taky drajv, mít tu sílu. Není úplně lehké věci připravit, navrhnout, vyjednat, prosadit. Politik by měl mít nějaké hodnoty a těch se držet. Pak může být správa země nebo obce dobrá.

Můžeš být konkrétnější?