ŽIVÉ MĚSTO ANEB O KULTUŘE V ŘEVNICÍCH

Když míjíme plakátovací plochy nebo listujeme zpravodajem Ruch, máme právem dojem, že Řevnice jsou kulturním rájem. Jsme město s bohatou historií, potkává se tu neutuchající energie místních spolků s odkazem architektů jako byl Eduard Sochor. Aby nám bohatý kulturní život stále dělal radost a lidé, kteří se o něj starají, nevyhořeli, je dobré myslet na jeho podporu a vhodné zázemí.

Co kultura pro město znamená?

Je to tmel zážitků a vztahů, který drží komunitu pohromadě a dává důvod k hrdosti. Příležitost potkat sousedy, nabídnout dětem inspirativní prostředí a přitáhnout návštěvníky jedinečnými akcemi.
Většina akcí v Řevnicích dnes stojí na místních nadšencích a spolcích. Organizují trhy, kino, divadlo, výstavy, koncerty, festivaly či sousedské slavnosti. Ve volném čase, bez nároku na honorář, někdy za vlastní peníze. Dobrovolnictví je srdcem našeho města. Abychom ten motor udrželi v chodu, potřebuje systematickou a kompetentní podporu i zájem ze strany města. Bez toho se i největší srdcaři časem unaví.

Co chybí

Koncepce: Město nemá jasně formulovanou vizi – co chce obyvatelům a návštěvníkům nabízet a co a jak bude podporovat. Nejde jen o peníze, ale i o systém pravidelné propagace, drobné služby (tisk plakátů, zapůjčení stánků) či podporu malých spolkových investic.

Dramaturgie: Chybí jasná, nápaditá dramaturgie. Na městském kulturním středisku schází člověk, který by se na plný úvazek věnoval koordinaci kulturních akcí a jejich propagaci s využitím komunikačních prostředků (RUCH, elektronická média, mobilní rozhlas). Člověk, který by se věnoval spolupráci se spolky, místními podnikateli coby sponzory a skrze regionální i celostátní dotační programy do města dokázal přinést další peníze.

Propagace Příklad za všechny: Filharmonie v lese - jediná skutečně městská a exkluzivní akce za stovky tisíc měla v květnovém čísle zpravodaje RUCH jen stručnou zmínku coby jedna z mnoha akcí v Lesním divadle. Nedostala ani viditelné místo na městském webu a o banner na náměstí se dělila s Pivním festivalem.

Podpora Klíčový je předvídatelný a transparentní grantový systém. Pokud se podpora rozděluje mimo schválená pravidla jednorázově a bez zdůvodnění (jako u nedávného příspěvku 50 tisíc korun pro hostující festival Porta), vyvolává to pocit nerovných podmínkách. Kultura je důležitá investice do identity města. Finance v grantových programech pro spolky je třeba pravidelně navyšovat o inflaci a pamatovat i na flexibilní podporu pro nečekané projekty.

Místa pro kulturu a setkávání si zaslouží péči

Abychom z řevnických "klenotů" jako je Lesní divadlo nebo Dřevák, ale i široko daleko jediné náměstí nebo park v Havlíčkových sadech vytěžili maximum, měli bychom se na ně dívat strategicky.

Náměstí: V letošním roce má začít rekonstrukce. Je ale v projektu připraveno vše pro rozkvět kulturního a komunitního života? Pohřební ústav v budově radnice není to pravé pro živé centrum. Co třeba moderní informační a kulturní centrum nebo zázemí pro setkávání seniorů?

Lesní divadlo: Více než stoletý republikový unikát si zaslouží ucelenou studii rekonstrukce a vizuálního sjednocení. Ne investice ad hoc, ale s dlouhodobým výhledem, třeba postupně, ale tak, aby nabídly účinkujícím i divákům komfort a další možnosti využití areálu.

Dřevák: O pronájmu tohoto mimořádného prostoru dnes rozhoduje vedení ZUŠ. Podmínky pro její prezentaci musí zůstat zachovány, škola dosahuje špičkových výsledků. S koncem dotační udržitelnosti by ale mohl Dřevák volné termíny nabídnout ke komerčním pronájmům, které by pod dohledem dramaturgické rady přinesly řevnické kultuře další prostředky.

Městská knihovna: Knihovna potřebuje uživatelsky přívětivější prostor, nejlépe ve zrekonstruované "staré škole" na náměstí (projekt je připravený), a otevírací dobu, která půjde naproti potřebám čtenářů. Její provoz má rezervy - moderní městské knihovny nejsou jen půjčovnou knih, ale i místem pro setkávání, pořádají výstavy, přednášky, besedy, autorská čtení. Jsou centrem paměti města.

Veřejný prostor a parky: Pravidelnou péči a doplnění by si zasloužil mobiliář a objekty v Havlíčkových sadech, včetně důstojného přemístění a restaurování soch Kryštofa Trubáčka (aktuálně schovaných mezi poštou a restaurací). Veřejný prostor města, včetně povrchů a mobiliáře, by měl mít jednotný koncept, aby získal styl a harmonickou tvář. Měl by sloužit všem - seniorům lavičky na místech, kde si potřebují odpočinout, a dětem drobné herní prvky, kde se mohou zabavit, než rodiče vyřídí, co potřebují.

Jak vidíte kulturu v Řevnicích vy?