DĚLEJME ULICE PRO LIDI

Dopravní situace v Řevnicích vyžaduje koncepční přístup zaměřený zejména na úpravu místních obslužných ulic namísto neřešitelného tranzitu. Na hlavních průtazích je pak nutné se zaměřit na pár klíčových míst pro zajištění bezpečného překonání vozovky chodci a cyklisty. Cestou k bezpečnějšímu a udržitelnějšímu městu je zavádění zklidněných zón, úprava školních tras a rozumná proměna prostoru ve prospěch chodců i zeleně.

Řevnice stále více trápí narůstající tranzitní doprava, spojená s výstavbou nových obytných domů v obcích na západ od Řevnic, i agresivita spěchajících řidičů. Ale dokud se nevyřeší problém s věčně spuštěnými závorami na přejezdu, bude nás provoz na průtazích městem obtěžovat výrazněji, než bychom si přáli. Řešení přitom není v kompetenci města.

Naopak máme ve městě spoustu obslužných komunikací s méně intenzivní dopravou, na jejichž pohodlí a bezpečnost často zapomínáme. Přitom je využíváme nejvíc, většinu z nás přivádí k domovům, pohybujeme se na nich nejen autem, ale i pěšky a na kole, a to včetně našich dětí. O jejich podobě a dopravním režimu může město rozhodovat.

Dostatečně široké chodníky v místech, kde se pohybuje větší množství chodců

Téměř všechny chodníky ve městě máme užší, než doporučuje norma "Projektování místních komunikací". Ta uvádí minimální šířku 1,5 m, což je prostor pro to, aby se vyhnuly dvě osoby. Pokud chodník vede podél vozovky, přičítá se k základní šířce bezpečnostní odstup 0,5 m od vozovky a 0,25 m od pevné překážky (např. plotu nebo zdi). Celková požadovaná minimální šířka chodníku je tedy často 2 m a více. V místech, kde se pohybuje více chodců ve dvojicích či skupinách, se logicky doporučuje šířka chodníku minimálně 2,25 m nebo 3 m plus bezpečnostní odstupy.

Smutné je, že nejužší a z hlediska provozu nejmíň bezpečné chodníky jsou v místech, kudy chodí děti do školy. V ulici Legií směrem od náměstí vede chodník o celkové šířce pouze 1,3 až 1,5 m. Na něj za ulicí B. Němcové navazuje nově postavený chodník široký pouze 1,6 m. Přitom je tu dostatek prostoru, aby byl podstatně širší a případně sloužil i k obousměrnému pohybu dětí na kole. Stejně úzký je i chodník podél Školní ulice směrem do budovy ZŠ v Revoluční, po němž se často pohybují děti ve skupině, když jdou do školní jídelny. Pokud je v tento moment potkáte, nelze se vyhnout jinak než vstupem do vozovky. Ta by se přitom dala zúžit ve prospěch chodníku a zároveň by to pomohlo snížení rychlosti vozidel na této ulici. V Tyršově, kudy chodí do školy ty nejmenší děti, je chodník ještě podstatně užší, lokálně dosahuje šířky pouze 0,85 m.

Nebudujme chodníky, po kterých nikdo nechodí

Na většině komunikací v Řevnicích je intenzita dopravy v řádu nižších stovek vozidel za den, někde i méně. Na mnoha z nich jsou po stranách úzké chodníky. Norma přitom uvádí, že při intenzitách dopravy do 500 aut za den je možné navrhovat komunikace bez chodníků. V některých případech se to vyloženě nabízí, jelikož většina lidí, pokud je bezprostředně neohrožuje motorová doprava, chce jít prostředkem ulice, a ne se tísnit někde na úzkém chodníku, do něhož prorůstá ze zahrad živý plot a který vede přes vjezdy do přilehlých domů, a tudíž je neustále snižován a zase zvyšován.

Obecným trendem je navrhovat na těchto méně zatížených ulicích bez tranzitní dopravy sdílený prostor pro vozidla, chodce i cyklisty se sníženou nejvyšší dovolenou rychlostí a zbylý prostor využít smysluplněji, například pro zeleň, která je vhodná i pro odvodnění vozovky. Na nejméně zatížených ulicích je vhodné zavádět obytné zóny, jinde zóny 30. Bývá zde i minimální intenzita nákladní dopravy, takže je možné navrhovat šířku jízdních pruhů pouze 2,25 -2,50 m.

Pro někoho to možná může znít jako příliš radikální řešení, ale když se podíváte do ulic, tak vlivem parkování vozidel při kraji vozovky často dokonce vytváříme lokální, někdy i desítky metrů dlouhé úseky jednopruhových obousměrných komunikací a plynulost dopravy to nijak neomezuje. Je však potřeba situaci vždy promyslet dle místních podmínek a potřeb, nikdy nefunguje jedno řešení univerzálně a všude stejně.

Typickým příkladem, jak by správný návrh vypadat neměl, je rekonstrukce ulice Na Vrážku, kde je intenzita dopravy velmi nízká. I když je v lokalitě plánovaná další výstavba, tak pokud se zde mají stavět pouze rodinné domy, nebude ani v budoucnu větší než 500 vozidel za den. Přitom zde byla postavena 6 m široká vozovka, vedle které je veden 1,5-2,0 m široký chodník. Zatímco 6 m odpovídá komunikaci, na které se pravidelně míjejí nákladní vozidla, 1,5 m široký chodník, který je navržen na velké části ulice, je opravdu úzký a lokálně navíc zúžený vymezovacími sloupky a prorůstajícím živým plotem. Logicky ho téměř nikdo nevyužívá, jelikož chůze ve vozovce při takto nízké dopravě není nebezpečná a je pohodlnější. Na Vrážku se tedy zbytečně vytvořila 7,5 - 8,0 m široká zpevněná plocha v místě, kde by stačilo výrazně méně. Ve zbývajícím prostoru mohly být stromy, okrasná zeleň, lavičky apod.

Dělejme bezpečné přechody pro chodce

U přechodů pro chodce je zásadní, aby byly umístěny tam, kde chtějí chodci přecházet. Pokud je přechod navržen na špatném místě, řada lidí po něm nechodí a vstupuje do vozovky tam, kde s nimi řidič nepočítá. Aby byl přechod bezpečný, musí být řidič schopen chodce včas postřehnout a zareagovat na jeho vstup do vozovky. Měl by také splňovat maximální délku dle normy a být bezbariérový se správně navrženými úpravami pro nevidomé. V místech, kde se pohybují ve větší míře děti, by na to mělo upozorňovat dopravní značení. Pokud chceme zajistit sníženou rychlost auta, je vhodné navrhnout přechod na zvýšeném příčném prahu nebo zvednout celou plochu křižovatky.

V Řevnicích máme několik nebezpečných přechodů. Jedním z nich je přechod ve Školní ulici u sportovní haly, kde nejsou zajištěny rozhledové poměry kvůli parkujícím vozidlům. Přitom se tu pohybuje spousta i těch nejmenších dětí a úprava by nebyla nijak složitá. Nevhodně řešené přechody jsou rovněž před COOPem v Mníšecké ulici a příliš dlouhý přechod v Komenského ulici. Na řadě dalších míst zase přechody chybí.

Zjednodušme cyklistům pohyb po městě

Řevnice jsou sice relativně malé, i tak to občas někam může být daleko a pro dopravu zvolíme raději kolo. Pohyb na kole po městě je přitom v některých úsecích nedořešený a zejména pro děti nebezpečný, což často odrazuje rodiče, aby pouštěli malé cyklisty po Řevnicích samotné. Většina místních jezdí po méně zatížených místních obslužných komunikacích. Pokud je budeme navrhovat zklidněné a se sníženou nejvyšší dovolenou rychlostí, nebude potřeba dělat žádná složitá opatření.

Podobně jako chodci, patří cyklisté k těm nejméně ukázněným účastníkům silničního provozu, je tedy dobré jim trasy navrhovat tak, aby byly co nejkratší, například u jednosměrek tzv. cykloobousměrku. Ta konkrétně chybí v ulici Legií podél školy, kde se teď děti legálně nedostanou na kole ze Školní ulice na atletický ovál. Je rovněž potřeba se zaměřit na bezpečné překonání hlavních silničních průtahů cyklisty. Chybí hlavně bezpečný přejezd přes Mníšeckou ulici a Čs. armády, kde by bylo vhodné zřídit zvýšené plochy křižovatek pro snížení rychlosti projíždějících vozidel.

Závěrem

Vhodný návrh ulic v Řevnicích nám může ušetřit budování cyklopruhů a na mnoha místech i chodníků. Všechny změny samozřejmě nelze udělat hned – vyžadují diskuzi, plánování a zajištění financí. Můžeme debatovat o prioritách, zda dříve opravovat úseky v havarijním stavu nebo ty nebezpečné. Někdy však stačí jen levná provozní opatření, třeba úprava nebo doplnění dopravního značení. Obecně tak platí, že koncepční a smysluplný přístup k rekonstrukcím je ve výsledku pro město levnější.

Michal Uhlík, DOBŘE

Ing. Michal Uhlík, Ph.D. přednáší na ČVUT v Praze, Fakultě stavební, katedře silničních staveb. Je dopravním inženýrem a auditorem bezpečnosti pozemních komunikací.