TEREZA VOHRYZKOVÁ

manažerka klimatické adaptace

Do Poberouní a pak konkrétně do Řevnic mě přivedlo mé třetí dítě, i když tou dobou ještě nebylo na světě. Představa další rodičovské dovolené strávené v městských kulisách už mě moc nelákala a hlavně jsem se s rostoucími projevy klimatické změny děsila letních měsíců uprostřed tepelného ostrova metropole. Každé léto tady pociťuji obrovský vděk za blízkost řeky a lesů a za možnost trávit čas na zahradě pod rozlehlým ořechem, který dokáže teplotu držet o pár stupňů níže. Přestože jsem studovala klasickou filologii a dějiny náboženství, profesně mě to hned po škole zaválo do světa umění a odtud pak zase rychle k tématice udržitelnosti. Stala jsem se spoluzakladatelkou spolku AutoMat, který se věnuje tématu udržitelné dopravy a města krátkých vdáleností. Mým osobním "dítětem" byl festival Zažít město jinak, který jsem od první velké uzávěry Smetanova nábřeží v roce 2006 vypiplala až k celorepublikovému festivalu s 90 + lokalitami. Jak vidno, mám velice ráda komunitní život, a proto oceňuji i silnou řevnickou komunitu a její pestré složení. Profesně jsem se od městských témat v posledních 6 letech přesunula k problematice adaptace krajiny na klimatickou změnu a k mé veliké radosti v posledních 3 letech realizujeme s naším spolkem stále více aktivit také u nás v okolí. Pomáháme obcím plánovat, financovat a realizovat opatření v krajině jako výsadby, tůně a krajinné prvky. Proto mám docela dobrou představu, co dnes agenda takové menší obce obnáší a jakým úředním labyrintem se musí její vedení často prokousat, aby dosáhlo smysluplných řešení. Své zapojení do komunální politiky vidím právě v předání zkušeností, know-how a dovedností v problematice adaptace na klimazměnu a péče o krajinu. Přírodní zdroje jsou to nejcennější, co máme, a je třeba o ně pečovat, i když (a o to více), když k tomu stát ne vždy pomáhá. Právě na lokální úrovni totiž nejsilněji pocítíme, pokud o ně budeme přicházet.