Martina Štěpánková

právnička, expertka na veřejnou správu, kandidátka na starostku

Do Řevnic jsem se přistěhovala před 16 lety z jiného malého středočeského města. Poprvé mě do Řevnic v dubnu 2010 zavedlo Kolo pro život. Řevnice mě tak nadchly, že na podzim téhož roku jsme se sem již stěhovali, nejprve do pronájmu do domu kousek od Berounky a následně za pár let do vlastního domečku na Vrážce.

Vystudovala jsem práva v Brně. Velkou část profesního života jsem pracovala ve státní správě ve vysokých pozicích, kde jsem se naučila, jak funguje veřejná správa zevnitř, jak se připravují velké projekty a jak se vyjednává s různými lidmi i institucemi. Řadu let jsem také strávila v neziskovém sektoru v oblasti sociálních služeb, kde jsem pomáhala lidem v obtížných životních situacích. Naučila jsem se naslouchat, hledat praktická řešení a dívat se na věci z různých úhlů.

Věřím, že právě kombinace těchto zkušeností může být pro vedení města velmi přínosná. Město totiž není jen soubor projektů a rozpočtů, je to především místo, kde lidé žijí své každodenní životy.

Ve volném čase si užívám podvečerní procházky s mým psem Hansem, už má svůj věk, a za ty roky jsme spolu na louce mezi mosty nachodili snad stovky kilometrů. Líbí se mi ten zdejší klidný rytmus, řeka a příroda na dosah ruky, ale samozřejmě oceňuji i to, že jsme kousek od Prahy se všemi jejími pracovními příležitostmi, shonem a kulturou.

Řevnice se pomalu mění, přicházejí noví lidé a vznikají nové potřeby. Ráda bych využila své zkušenosti a energii k tomu, aby se naše město rozvíjelo citlivě, promyšleně a s respektem k tomu, co na něm máme rádi. I proto jsem se rozhodla kandidovat na starostku. Nechci Řevnice měnit k nepoznání. Naopak. Chci, aby si zachovaly to, kvůli čemu si je lidé vybírají jako místo pro život: zeleň, klid, přirozené sousedské vztahy a respekt k dosavadnímu charakteru zástavby. Zároveň si ale myslím, že máme prostor zlepšovat každodenní fungování města, jeho služby, infrastrukturu, rozvíjet komunitní život, společně proměnit centrum, aby bylo živější, přívětivější, a aby se v něm lidé rádi potkávali.

Chtěla bych, aby radnice fungovala moderně, otevřeně a srozumitelně. Aby lidé věděli, co se chystá, a měli možnost se zapojit dřív, než je rozhodnuto. Aby komunikace byla normální, lidská a pravidelná.