FILIP KMENT

architekt

V Řevnicích žiji se svou ženou a čtyřmi dětmi šest let. Staly se místem, které dobře znám, mám rád a na kterém mi záleží. Místem, kde potkávám sousedy, kde vyrůstají moje děti a kde se cítím být součástí něčeho většího, než je můj vlastní dům.

Jsem architekt a celý profesní život se zabývám tím, jak lidé žijí v prostředí, které pro ně někdo jiný vytvořil. Architektura pro mě není jen forma, objem nebo materiál. Jsou to především vztahy – mezi domy, ulicemi, krajinou, a hlavně mezi lidmi. Dobré město není to, které je největší nebo nejhustší. Je to město, ve kterém se dobře žije a nabízí svým obyvatelům všechno, co potřebují. A Řevnice mají ještě něco navíc. Na náměstí potkávám známé, v kavárně vědí, jakou kávu mám rád, a v pekárně mi odloží ořechový chleba. Jsem tu doma.

Řevnice mají velký potenciál. To ale neznamená příležitost, kterou je potřeba vytěžit. Je to hodnota, o kterou bychom měli pečovat. Chtěl bych, aby se město rozvíjelo přirozeně a s respektem k tomu, co je na něm cenné – k jeho charakteru, měřítku, krajině i sousedským vztahům. Abychom se nebránili změnám, ale pomohli nastavit jejich podmínky tak, aby nové stavby nebo části města přirozeně rozvíjely to, co už v Řevnicích máme.

Domov nevzniká tím, že někde postavíme dům. Je tam, kde jsme rádi. A já bych si přál, aby v Řevnicích žily rády moje děti a třeba jednou i jejich děti, nebo se sem vracely. K tomu bych chtěl přispět. Abych si teď i za pár let mohl podat se sousedem ruku a podívat se mu do očí. Protože Řevnice jsou můj domov.